Plýtvání jídlem

Tenhle článek bude trošku netradiční. Není tak úplně o veganství, ale hodně souvisí s etickým přístupem ke spotřebitelství a s odmítáním konzumní společnosti. Jestli se prokoušete až nakonec, dozvíte se i něco o dumpster divingu. Rozhodně stojí za to se zamyslet, jak se chováme nejen ke zvířatům formou jejich konzumace, ale jak se chováme k planetě Zemi celkově. Kolik odpadu vytváříme, zda recyklujeme, zda žijeme konzumní život a zda plýtváme potravinami. Vše spolu souvisí a vše má velké dopady na svět kolem nás.

Všeobecná fakta

V Evropské unii je ročně vyhozeno 100 milionů tun potravin. Pokud se předpoklady vědců vyplní, v roce 2020 vystoupá množství vyhozené jídla v EU až na 120 milionů tun.
V USA se za rok vyhodí přibližně 40% potravin. 
Celosvětově se vyhodí cca 2.3 miliard tun jídla (údaj pro roky 2009/10). Pro lepší představu ze všech potravin, které lidstvo vyprodukuje, se ročně vyhodí 1/3.
Zároveň na světě hladoví přibližně 800 milionů lidí.

Místa plýtvání

Plýtvání jídlem začíná už u farmáře. Zelenina i ovoce musí mít určitý tvar, barvu a velikost, velká část plodů je však podle moderních standardů nevyhovující a tak se nedostane ani do obchodu.
Dalším článkem při ztrátě potravin jsou obchodní řetězce. Část potravin se nedostane na pult ani z velkoskladu, stačí trochu unavenější ovoce, jeden zkažený kus v platu, porušený obal nebo třeba etiketa v nesprávném jazyce. I tyto potraviny putují do odpadu.
Když se tedy konečně potraviny dostanou na pulty obchodů, opět hrozí, že se ještě před datem spotřeby vyhodí, jedním z důvod může být například blížící se datum spotřeby, nepěkný vzhled a podobně. Supermarkety, hypermarkety i menší obchodníci navíc plní své pulty k prasknutí až do zavíracích hodin, aby měl zákazník dojem velkého výběru. Například u pečiva pak kvůli tomuto způsobu chování vzniká ohromné množství vyhazovaných potravin.
Posledními články jsou domácnosti a restaurace. V restauratérství a cateringu se stalo normou servírovat jídla více, než je možné sníst. Klient musí mít neustálý pocit dostatku. Podle některých firem je největší ostuda a fiasko, když na rautovém stole dojde jídlo, i kdyby to bylo pět minut před koncem akce. Zbytky jídla se pak vyhazují.
Velká část domácností vyhazuje potraviny, které jsou naprosto v pořádku, nejsou ani prošlé ani zkažené a to třeba proto, že už je nechtějí, nebo nevědí co s nimi. Toto číslo rozhodně není zanedbatelné, v EU jsou domácnosti zodpovědné za 40% vyhozeného jídla.

Další věc, která souvisí s plýtváním jídlem je odpad. Mnoho potravin se balí do plastu, tenkostěnného hliníku, papíru a podobně. Nejde tedy pouze o biologický odpad, který se zkompostuje, ale o daleko závažnější problém.

S exotickým zbožím přichází také problematika vykořisťování lidí, kteří stojí např. za sbíráním banánů, kakaových bobů, problematika využívání palmového oleje (kvůli kterému je momentálně Indonésie v plamenech, vymírají orangutanové...) a další.

Jak proti tomu bojovat?

Jednotlivec toho nemůže udělat mnoho, ale něco se dělat přeci jen dá.

• kupujte jen to, co potřebujete a jen to, co sníte.
• jídla plánujte dopředu
• pište si nákupní seznamy
• pravidelně kontrolujte lednici a hlídejte co je třeba spotřebovat ihned
• pokud v restauraci nedojíte jídlo, nechte si ho zabalit a dojezte doma
• nevyhazujte jídlo
• snažte se nakupovat lokální potraviny
• snažte se nekupovat zbytečně mnoho potravin (prospějete i své postavě a zdraví)
• nevyhýbejte se "ošklivým potravinám" (zahnuté okurky a mrkve, jablka s tečkami, zelenina s oděrkami a "jizvami"...)

Dumpster diving

A pak je tady také možnost trošku alternativního řešení - dumpster diving. Dumpster diving, v překladu potápění do kontejneru, je zachraňování potravin z popelnic, většinou z popelnic u obchodních center a supermarketů. Často se tam dá najít opravdu pěkná zelenina, trvanlivé zboží, prostě potraviny, které obchod z nějakého důvodu zavrhl. Lidé, kteří provozují tuto činnost, se snaží alespoň trochu zabránit tomu šílenému plýtvání jídlem, snaží se aspoň na své malé úrovni vzepřít konzumnímu stylu života a současnému sobeckému systému vyspělých států. V severských zemích se tímto způsobem velmi často živí například studenti, podle dokumentárních filmů je ráj dumpster divingu i v USA.
S dumpster divingem souvisí také freeganství, což je snaha o co největší nezávislost na ekonomickém systému a co nejméně konzumní styl života. Můžete časem dojít k tomu, že koupí čehokoli podpoříte nějaké neetické chování, proto se freegani snaží nakupovat toho co nejméně a naopak co nejvíce věcí obstarat jinými cestami.
Než dumpster diving a freeganství odsoudíte, podívejte se na některé z dokumentů, které tu doporučuji, možná změníte pohled.

Já sama se snažím žít co nejméně konzumně, snažím se nekupovat věci, které nepotřebuji, všeobecně kupovat toho co nejméně, co nejvíce lokálně, co nejvíce se vyhýbám obalům. V tomhle mám ale ještě hodně rezerv, pořád je co zlepšovat.
Dumpster diving jsem osobně vyzkoušela a jsem si celkem jistá, že v něm budu pokračovat i nadále. S prvním úlovkem přišla tak trochu euforie a zároveň taky trochu zděšení, že i u nás se vyhazují potraviny, které jsou úplně v pořádku. Bohužel se dumpster divingu zhoršují časy, protože spousta obchodů kontejnery zamyká a naprosto nelogicky hlídá, aby nikdo nemohl využít to, co oni už nepovažují za vhodné ke konzumaci, ale co je stále naprosto v pořádku.
Člověk se pořád někam hýbe, veganství považuji za ten největší krok, který mi nejvíc otevřel oči a srdce a je tím základem, díky kterému se víc zajímám o všechno kolem sebe. Proto vím, že je pořád kam se posouvat a co na sobě zlepšovat.

Dokumenty

• Taste the waste (ve slovenštině)

Just Eat It (trailer)

• Dive! The film (trailer)

• Clean Bin Project (spíše o odpad celkově, trailer)

• Waste = Food

Zdroje:
World Food Day
 http://ec.europa.eu/food/safety/food_waste/index_en.htm
European Commission
FAO Summary Report on Food wastage footprint
Food Insecurity 2015, FAO
Tristram Stuart
 Zachraň jídlo